Kdybych měl moc určit den, který by byl v Církvi zvlášť věnován rodině, asi by to byla přesně dnešní neděle - slavnost Nejsvětější Trojice.

Neboť přesně tak vnímám toto tajemství - jako úžasný vztah osob, které se milují, vycházejí si vstříc, navzájem si nesou břemena...

"Bůh ve svém nejhlubším tajemství není samotář, ale rodina, protože má v sobě otcovství, synovství a podstatu rodiny: lásku." Toto jsou slova svatého papeže Jana Pavla II., která řekl v Mexiku v Pueble v roce 1979. Dokud jsem jeho slova nečetl, vnímal jsem Trojici jako tajemství, které nelze pochopit, jen věřit. Vždy jsem však měl přitom pocit, že je to "jen" jakási teologická definice, která nemá reálný vliv na můj život. Slyšel jsem množství příkladů, které se snažily jakžtakž vyjádřit tajemství Trojice, ale vždy to byl jen "útok" na rozum. Až uvedená slova papeže mě inspirovala vnímat Trojici jinak, blíž, dokonce jako něco velmi blízkého - jako rodinu, jako společenství, ve kterém mohu být doma.

Na začátku jsem zmínil břemena. Víš, jaké břemeno nesl Otec? Odešel od něj jeho syn, jeho nejdokonalejší stvoření, člověk se k Otci obrátil zády. Ježíš viděl Otcovu bolest a udělal vše proto, aby nesl břemeno s Otcem. Stálo ho to život. A Otec nesl toto břemeno utrpení a smrti svého Syna a byl s ním až tak, že mu vrátil život. To vše se dělo v nesmírné lásce, kterou nazýváme Duch Svatý. Je to takové lidské popsání jedné stránky vztahů v Nejsvětější Trojici, ale mně to nesmírně pomáhá vnímat tak lidi kolem sebe. Projevovat o ně zájem...

Víš, že i ve tvé rodině každý nese své břemeno? Znáš to břemeno? (Možná jsi jím ty sám...) Co uděláš, abys ho nesl s ním?

Jak si vycházíte v rodině vstříc? Umyješ ochotně nádobí, vyneseš smetí? Vyjdete si s manželkou večer na procházku namísto vysedávání u televize? Podíváš se s manželem na fotbal?

Je tolik možností a příležitosti napodobovat Trojici. Většinou jsou to jen maličkosti, drobnosti, ale copak právě ty netvoří každodenní život?

Udělejme si dnes den rodiny - takové, kde se navzájem snášíme v lásce (Ef 4, 2), kde se předbíháme v uctivosti (Řím 13, 10), kde si navzájem neseme břemena (Gal 6, 2). Rozměňme si to na drobné (podržet ženě dveře, namísto křiku: "Kam zas jdeš?" Vyslovit: "Ať ti Bůh žehná", donést květinu, udělat kávu...) a jednejme. Staneme se podobnějšími Bohu a svět kolem nás se bude měnit, neboť budou vidět skvělý Boží obraz - v našich rodinách.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz